Zápis z obecní kroniky (kronikář Josef Vávra):
“Přišla válka vypovězena Rakouskem 28. července Srbsku r. 1914. Z počátku narukovalo mužstvo do 37 let. Rád nešel nikdo. Prodloužením války museli na vojnu i nevojáci a to až do padesáti let. Za války bylo zle, o životní potřeby bylo nejhůř. Vláda rakouská prováděla rekvizici za rekvizicí, odvody za odvody, tak, že nezbyla mužská ruka k obdělání půdy. Mužstva od 18 do 50 let počítalo se kolem 105, z nichž povoláno na vojnu 85 mužů. Z techto 85 mužů 22 jich bylo usmrceno, 24 padlo do zajetí, nejvíce bylo zajatých v Rusku a Itálii, 13 zajatců vstoupilo do legie. Jeden legionář Josef Procházka kovář, syn Františka Procházky byl zabit na Italské frontě 27. 10. 1918, den před naším státním převratem.
Dlouholetou válkou vojáci vypovídají poslušnost a dezertují. Za skrýši jim sloužily okolní lesy, všech bylo kolem 15 mužů. Záchrana od trestu, který je čekal, byl den 28.říjen den našeho státního převratu.
Dvacátý osmý říjen oslavován s velkým nadšením. Co označovalo znak rakouské monarchie, ničilo se a pálilo. Občanstvo se cítilo šťastné.
Státní převrat 28.10.1918
Prohlášením naší samostatnosti byl nadšen každý občan, na třídní politiku bylo zapomenuto. Sestavena vláda z Českých poslanců. V čele stál president republiky Tomáš G. Masaryk, neboť jeho jest největší zásluha našeho osvobození. Vláda vyhlásila obecní volby na den 15.6.1919. Strany politické počaly se připravovati. Drahota pomalu počala klesati. V letech válečných byla cena produktu: oblek K, boty šněrovací K, pšenice K., žito K. Po převratě vše o polovinu kleslo na ceně.
V roce 1919 v prvých měsících se vraceli nejvíce vojáci k svým rodným, nyní se mohli teprv zjistiti oběti hrozné války.
Válka vyžádala tyto oběti mrtvé:
Josef Procházka kovář, padl co legionář
Jan Zámyslický
František Baloun, obuvník
Josef Povýšil, kolář
Josef Holub
Antonín Holub
Josef Povýšil
Josef Polák, zedník
František Polák, kovář
Václav Polák, truhlář
František Krčmář, zedník
Alois Chytra, domkář
Josef Povýšil, mechanik
Václav Povýšil, tesař
František Boháček,
Josef Zítka, kožešník
Josef Jordán, kolář
Josef Zítka, domkář
Jan Boháček, dělník
Raněni:
František Zámyslický, zedník
Antonín Gernert, invalida
Josef Nesvorný, obchodník
Josef Bína, domkář
Josef Zámyslický, tesař
František Zítka, rolník
Do zajetí přišli do Ruska:
Václav Křivánek, obuvník
Josef Vávra, syn rolníka
Václav Povýšil, domkář
Josef Jordán, kovář
František Bína, dělník
František Zítka, sladovník
Stanislav Šindelář, syn rolníka
Josef Zámyslický, tesař
Josef Špringr, obuvník
Václav Adámek, obuvník
Karel Vejvoda, tesař
Vincenc Veselý, dělník
Jan Znamenáček
Josef Polák, obuvník
Josef Švejda, zedník
Jan Pohořal, zedník
Jaroslav Hrouda, dělník
František Devera, zedník
Jan Vykoukal, rolník
František Kaše, domkář
V Itálii byli zajati:
Josef Procházka, kovář
Karel Zítka, rolník
František Vávra, obuvník
Josef Matys, syn rolníka
Mnozí z těchto si ani neoddechli z válečných útrap a opět museli do válečné vřavy hájiti Slovensko před vpádem Maďarů.
V legie vstoupili:
Václav Křivánek, obuvník – z Ruska přejel do Francie a tam vstoupil do Francouzské legie.
V Ruské legii:
František Bína, dělník
Václav Povýšil, domkář
Josef Vávra, syn rolníka
Stanislav Šindelář, syn rolníka
Jaroslav Hrouda, dělník
Josef Jordán, kovář
Václav Adámek, obuvník
Karel Vejvoda, tesař
V Italské legie vstoupili:
Josef Procházka, kovář
Karel Zítka, rolník
František Vávra, obuvník
Josef Matys, syn rolníka
Každý si přinesl nějakou památku, ponejvíce zárodek nemoci.”
(Opsáno z kroniky bez jazykových úprav)