Zápis z obecní kroniky (kronikář Josef Vávra):

“Přišla válka vypovězena Rakouskem 28. července Srbsku r. 1914. Z počátku narukovalo mužstvo do 37 let. Rád nešel nikdo. Prodloužením války museli na vojnu i nevojáci a to až do padesáti let. Za války bylo zle, o životní potřeby bylo nejhůř. Vláda rakouská prováděla rekvizici za rekvizicí, odvody za odvody, tak, že nezbyla mužská ruka k obdělání půdy. Mužstva od 18 do 50 let počítalo se kolem 105, z nichž povoláno na vojnu 85 mužů. Z techto 85 mužů 22 jich bylo usmrceno, 24 padlo do zajetí, nejvíce bylo zajatých v Rusku a Itálii, 13 zajatců vstoupilo do legie. Jeden legionář Josef Procházka kovář, syn Františka Procházky byl zabit na Italské frontě 27. 10. 1918, den před naším státním převratem.

Dlouholetou válkou vojáci vypovídají poslušnost a dezertují. Za skrýši jim sloužily okolní lesy, všech bylo kolem 15 mužů. Záchrana od trestu, který je čekal, byl den 28.říjen den našeho státního převratu.

Dvacátý osmý říjen oslavován s velkým nadšením. Co označovalo znak rakouské monarchie, ničilo se a pálilo. Občanstvo se cítilo šťastné.

Státní převrat 28.10.1918

Prohlášením naší samostatnosti byl nadšen každý občan, na třídní politiku bylo zapomenuto. Sestavena vláda z Českých poslanců. V čele stál president republiky Tomáš G. Masaryk, neboť jeho jest největší zásluha našeho osvobození. Vláda vyhlásila obecní volby na den 15.6.1919. Strany politické počaly se připravovati. Drahota pomalu počala klesati. V letech válečných byla cena produktu: oblek    K, boty šněrovací   K, pšenice    K., žito   K. Po převratě vše o polovinu kleslo na ceně.

V roce 1919 v prvých měsících se vraceli nejvíce vojáci k svým rodným, nyní se mohli teprv zjistiti oběti hrozné války.

Válka vyžádala tyto oběti mrtvé:

Josef Procházka kovář, padl co legionář

Jan Zámyslický

František Baloun, obuvník

Josef Povýšil, kolář

Josef Holub

Antonín Holub

Josef Povýšil

Josef Polák, zedník

František Polák, kovář

Václav Polák, truhlář

František  Krčmář, zedník

Alois Chytra, domkář

Josef Povýšil, mechanik

Václav Povýšil, tesař

František Boháček,

Josef Zítka, kožešník

Josef Jordán, kolář

Josef Zítka, domkář

Jan Boháček, dělník

Raněni:

František Zámyslický, zedník

Antonín Gernert, invalida

Josef Nesvorný, obchodník

Josef Bína, domkář

Josef Zámyslický, tesař

František Zítka, rolník

Do zajetí přišli do Ruska:

Václav Křivánek, obuvník

Josef Vávra, syn rolníka

Václav Povýšil, domkář

Josef Jordán, kovář

František Bína, dělník

František Zítka, sladovník

Stanislav Šindelář, syn rolníka

Josef Zámyslický, tesař

Josef Špringr, obuvník

Václav Adámek, obuvník

Karel Vejvoda, tesař

Vincenc Veselý, dělník

Jan Znamenáček

Josef Polák, obuvník

Josef Švejda, zedník

Jan Pohořal, zedník

Jaroslav Hrouda, dělník

František Devera, zedník

Jan Vykoukal, rolník

František Kaše, domkář

V Itálii byli zajati:

Josef Procházka, kovář

Karel Zítka, rolník

František Vávra, obuvník

Josef Matys, syn rolníka

Mnozí z těchto si ani neoddechli z válečných útrap a opět museli do válečné vřavy hájiti Slovensko před vpádem Maďarů.

V legie vstoupili:

Václav Křivánek, obuvník – z Ruska přejel do Francie a tam vstoupil do Francouzské legie.

V Ruské legii:

František Bína, dělník

Václav Povýšil, domkář

Josef Vávra, syn rolníka

Stanislav Šindelář, syn rolníka

Jaroslav Hrouda, dělník

Josef Jordán, kovář

Václav Adámek, obuvník

Karel Vejvoda, tesař

V Italské legie vstoupili:

Josef Procházka,  kovář

Karel Zítka, rolník

František Vávra, obuvník

Josef Matys, syn rolníka

Každý si přinesl nějakou památku, ponejvíce zárodek nemoci.”

(Opsáno z kroniky bez jazykových úprav)